Canisterapie

Zoorehabilitace za využití psů


Autorem termínu canisterapie se v roce 1993 stala Jiřina Lacinová, která zároveň byla osvětovým pracovníkem v tomto oboru. Termín canisterapie se skládá ze dvou slov: canis (pes) a terapie (léčba).

Jedná se o podpůrnou formu psychoterapie, který je výhradně založena na kontaktu člověka se psem a vzájemné pozitivní interakci.

Mnohé z Vás jistě zaujal již samotný název této sekce a termín zoorehabilitace za využití psů. Daleko známější v povědomí veřejnosti je totiž výraz canisterapie. Dle našeho soudu správněji je, v poslední době v odborných publikacích i praxi, nahrazován termín canisterapie slovem zoorehabilitace. Důvodem je snaha o přesnější vystižení této aktivity se zvířaty. Výraz terapie by měl být terminologicky používán výhradně ve spojení s lékařskými a psychologickými postupy, které mohou uplatňovat pouze lékaři nebo psychologové s patřičným odborným vzděláním. Termín zoorehabilitace lépe vystihuje podstatu aktivit se zvířaty pro zlepšení života handicapovaných. Tato teze ovšem neznamená se uzavírat do sebe, ale naopak jen ve spolupráci s ostatními odborníky naplno využít schopností zvířat pro individuálně cílenou pomoc. V našich podmínkách se tak děje v úzké součinnosti s psychology, etopedy a speciálními pedagogy.

Canisterapie klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně integračních.
Canisterapie se tedy dá definovat jako léčebný kontakt psa a člověka. Je prováděná formou skupinovou či individuální. Pes je výborným společníkem, ale také výchovným prostředkem pro klienta. Canisterapie dále přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální a neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci podílet se na vlastním léčebném procesu, zlepšuje interakci klienta s ostatními klienty - ošetřovateli, rodiči, atd.

Velmi úzký vztah a spolupráce musí vzniknout mezi psovodem (canisterapeutem, canisasistentem) a psem, proto o nich hovoříme jako o canisterapeutickém týmu.

Účast rodiny při canisterapii se projevuje v několika rovinách:

U seniorů a dospělých spolupracujeme s partnerem, popř. širší rodinou. Zapojení rodiny umožňuje společné příjemné prožitky, spontánní komunikaci a může pomoci k obnovení pozitivních vztahů mezi jejími členy, které jsou někdy poznamenány nemocí či postižením jednoho z nich. Rodina také často může poskytnout cenné informace o klientovi.t

U dětských klientů se doporučuje účast rodičů pro dosažení většího účinku, kdy dítěti dodávají jistotu zejména při prvních setkáních s canisterapeutickým týmem a mohou navazovat na úspěchy a využít tématu psa i v průběhu mezi jednotlivými setkáními. U klientů s ústavním nebo speciálním zařízení roli rodiny často zastupují odborní pracovníci těchto zařízení. Avšak pro setkání týmu s dítětem je vždy nutný souhlas rodičů.